Plzeňsko
Prvobytně pospolná společnost
Mladší doba kamenná
V této době se Západočeský kraj soustavněji zalidnil. První zemědělci si pro osídlení vybírali úrodné půdy a postupovali proti tokům řek. Proti toku Mže dostalo se první zemědělské obyvatelstvo na území k dnešním Rokycanům a podél potoka Klabavy k Plzni. Odtud pak šli hlouběji do kraje, a to proti toku Mže přes Radčice, Křimice, Vochov a Kozolupy
První zemědělci si stavěli již také trvalejší osady na úrodných sprašových půdách nejlepší kvality. Sídliště bývala zpočátku ještě otevřená, jen někdy ohrazená plotem, palisádou nebo příkopem. Obydlí byla budována ze dřeva. Konstrukci domu tvořily kůly zasazené do vykopaných jamek v zemi. Obvodové stěny domu byly ze slabších kůlů. Stěny se vyplétaly proutím a omazávaly hlínou, která se ještě mísila s řezankou nebo plevami, takže vznikla tzv. mazanice. Střecha byla patrně složena z větví a slámy. Neolitické domy dosahovaly značných rozměrů a řady kůlů je dělily na čtyři podélné prostory. Známe obydlí s délkou od 5 do 9 metrů, ale vyskytují se i domy 45 m dlouhé (pozn. 3). Rozdělení plochy domů na menší části souviselo s tím, že kolektiv se rozčlenil na rodiny. Neolitičtí zemědělci žili na jednom místě asi po dobu 15 let, pak se opět stěhovali na jiné území.
V západních Čechách můžeme jmenovat např. tyto lokality: Křimice, Vochov, Radčice, Kozolupy, Radobyčice, Touškov, Blovice, Losiná, Příchovice, Merklín, Spálené Poříčí
Počátky našich národních dějin
Slované v našich zemích
První slovanské kmeny osídlily naše země během 6.století. Do západních Čech zasahoval patrně kmen Čechů, a to v oblasti dnešního Rokycanska a Radnicka.
Lze předpokládat, že do západočeské oblasti zasáhl z jižních Čech kmen Doudlebů. Západní hranice tohoto kmene vedla mezi řekami Úhlavou a Otavou, dále mezi Úhlavou a Úslavou, rozvodím v Radyňské pahorkatině a odtud možná pronikala až ke Stříbrsku.
Na území, která osídlili, budovali si Slované mohutně opevněná hradiště. Byl to tak příznačný rys pro toto obyvatelstvo, že doba nejstaršího slovanského osídlení od 7. století bývá nazývána dobou hradištní.
Představu, jak asi takové hradiště vypadalo, si můžeme vytvořit na slovanském hradišti z 9.století v Bezemíně u Konstantinových Lázní. Je to ono hradiště, jehož oblast jmenuje Kosmas jako Silvana regia – Lesní kraj. Dodnes se hradiště tyčí na soutokem Úterského potoka a Hadovky jako majestátný odkaz dávných věků.
Hradiště obepínal příkop vyhloubený ve skále, který byl 9 metrů široký a 1,5 metru hluboký. Při budování opevnění vznikl navršením zeminy z vykopaného příkopu val čili násep. Byl zpevňován dřevěnými rošty, jež tvořily soustavu komor, v nichž byla udusaná hlína. Boční stěny komor, tvořící přepážky mezi jednotlivými komorami, sestávaly buď z kamenů nebo z tyčkoviny, proplétané proutím. Přední i zadní stěna náspu se opírala o mohutnou palisádovou hradbu. Vnitřní palisádová stěna bývala mnohdy přeměněna ve stěnu zhotovenou z vodorovně kladených fošen, držených silnými dřevěnými sloupy a vzepřených šikmo zakotvenými kládami. Přední stěna mívala místo palisády kamennou zeď. Bezemínské hradiště mělo hradbu s čelní kamennou zdí téměř 1 m silnou z velkých, nasucho kladených kamenů. Uvnitř byla zeď upevněna dřevěnou konstrukcí. Za čelní zdí – asi ve vzdálenosti přes 3 m – byla zadní dřevěná stěna hradby. Val hradiště byl zdvojený v místech vstupní brány a navíc měl samostatné opevnění nad zákrutem potoka Hadovky. Vstupní brána měla poměrně úzké průchody, které postačovaly jen k projití jednotlivých osob a zvířat nebo k průjezdu vozu s rozkolem kol přes 1 m. Val ještě dnes místy dosahuje výšky 2,5 m a jeho šířka téměř 10 metrů. Plocha hradiště měla rozlohu 3,85 ha (pozn. 4). Jde o jednodílné hradiště, avšak v severozápadní části poblíž je malý opevněný prostor (pozn. 5).
Slované žili v obydlích kůlové konstrukce. Kůly se částečně zapouštěly do země (polozemnice). Chaty nebyly velké a převážně byly jednoprostorové. Dům měl v průměru 10 – 14 m^2, výjimečně 20 m^2 (pozn. 9). V místnosti se nacházelo kamenné ohniště, někde byla drtidla na obilí, nádoby na obilí, mouku a vodu. Podlah tvořila udusaná hlína, na níž se někdy pokládaly proutěné rohože
Vznik a počátky českého státu
Stará Plzeň
V 10.století představovala Praha hlavní sídlo knížat a přemyslovského státu. Vedle Prahy tu byla hradiště další, jako Levý Hradec, Budeč, Libušín. Jejich význam však patrně poklesl vybudováním Pražského hradu.
Také v západních Čechách měli Přemyslovci svůj hrad. Byl jím pomezní hrad Stará Plzeň, vypínající se na protáhlém ostrohu mezi úvalem potoka Bradavy a řekou Úhlavou v místě, kterému se dnes říká Hůrka ve Starém Plzenci. Hrad střežil cestu z Bavor k nám. Nejstarší zmínku o něm najdeme v kronice merseburského biskupa Dětmara. Zpráva se jmenuje „O pobití Bavorů pod hradem Plzní“ a je z roku 976. Líčí, jak bavorské vojsko překročilo české hranice, aby zasáhlo proti českému knížeti. Bavoři se utábořili pod hradem Plzní. Protože bylo horko, svlékli se a koupali se v řece. Nic netušící je přepadla česká posádka z hradu Plzně a do jednoho je pobila. Z hradu Plzně se do dnešních dnů dochoval areál mohutného ostrožna, část opevnění na východní straně, kde nad příkopem je 10 m vysoký val a rotunda sv. Petra
Nahrávání ...
