Socha sv. Vincence Ferrerského
Socha sv. Vincence Ferrerského, v současnosti bohužel těžce poškozená a pouze fragmentárně dochovaná, stála až do roku 1939 na hlavní křimické třídě vedoucí od nádraží k zámku u statku čp. 3. V roce 1939 byla přesunuta do zámeckého parku, kde byla však později těžce poškozena. K soše se dochovaly celkem dva exempláře rytiny barokního rytce Antonína Birckharta podle předlohy malíře Jana Hiebela. Kvalitnější z rytin, uložená dnes v Národním archivu v Praze obsahuje na čelní stěně soklu v symetrické kartuši nápis následujícího znění: „Idea Statuae DIVO VINCENTIO FERRERIO Ord: Praedicatorum Krzimicii erectae, pro Gratia felicis Partus in Joanne Josepho Vincentio Comite de Wrtby ab instanti erepto, ejus meritis collata“ (Návrh sochy sv. Vincence Ferrerského, člena řádu kazatelů, kterou nechal vztyčit v Křimicích Jan Josef hrabě z Vrtby jako poděkování za šťastný průběh a přestálé nebezpečí při svém porodu). Je tedy zřejmé, že iniciátorem vzniku sochy byl mladý Jan Josef hrabě z Vrtby, jehož porod proběhl právě díky přímluvě sv. Vincence šťastně. Úcta ke sv. Vincenci Ferrerskému, španělskému dominikánu a patronu šťastných porodů a zdárného manželství byla u Vrtbů zažita, dominikánský konvent se navíc nacházel v nedaleké Plzni. O tom, že Vrtbové tohoto světce vskutku velmi ctili, svědčí kromě této sochy ještě řezba téhož světce na arkádách hlavního oltáře kostela sv. Vojtěcha ve Vejprnicích a dále celý oltář, který je mu zasvěcen v žinkovském kostele sv. Václava. Bez určité zajímavosti není ani fakt, že sochař L. Widemann dal svého syna narozeného roku 1737 pojmenovat Ignác Vincencius. O původní podobě křimické sochy nám dává poměrně přesnou představu výše zmíněná Birckhartova rytina, podle které byla údajně křimická socha zhotovena. Světce na ní doprovází postava malého dítěte, která se natáčí u Vincencovy pravé nohy a v ruce drží hřídel. Další světcův atribut, otevřenou knihu, drží sv. Vincenc přitisknutou na svém levém boku. Od roku 1939 spočívala statue sv. Vincence Ferrerského v zámeckém parku umístěna na poměrně vysokém, téměř dvoumetrovém hranolovém jednoduchém pilíři. Pokud můžeme věřit rytině, pak pravice světce byla zvednuta vzhůru, levicí přidržoval sv. Vincenc otevřenou knihu. Světcova hlava se klonila k pravému rameni. Obličej byl dle svědectví a dochované zbylé části bezvousý, hladký, s tvrdším výrazem a výraznou oblou vystouplou bradou. Z doprovodné postavičky dítěte zbylo v současnosti jen jeho levé chodidlo a stopy po uchycení na pravé noze světce. Vincencův průvodce, nahý malý hošík oděný záhybem drapérie přes bedra, stál při světcově pravé noze, v obou rukách držel obvyklou zalomenou hřídel.
V současnosti těžce poškozená socha se nalézá v depozitáři a čeká na restaurátorský zásah a znovuosazení.
Text a foto: PhDr. Viktor Kovařík , www.npu.cz
Nahrávání ...
